close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Gemini

8. dubna 2014 v 13:12 | Rexy |  Próza
Upozorňujeme, že postavy a události, vyskytující se v následujícím příběhu jsou smyšlené a že jakákoli shoda se skutečností je čistě náhodná."

Gemini: Rozhodnutí

Gem nervózně rázovala místností tam a sem. Sem a tam. Levou rukou kouřila jednu cigaretu za druhou a na pravé ruce si mezi jednotlivými šluky hryzala nehty.
"Uklidni se" napomenula ji kousavě Ini, její identické dvojče, z koutu místnosti. Na první pohled bylo patrné, která z nich má momentálně navrch. Na rozdíl od Gem, Ini teď výrazně ztrácela barvu a tvar, a její obrysy byly hodně nevýrazné.
"Já jsem klidná…!" odsekla Gem sestře a opět si náruživě potáhla z cigarety "Teď už jo…teď už vím, že to prostě uděláme…chce to jenom si to ještě trošku připravit" dodala a z úst se jí spolu se slovy vylinul i obláček dýmu.
"Blbost…kdybys to fakt chtěla udělat, tak už skočíme, ale my furt nic" namítla Ini a její obrysy se malinko zvýraznily.
Než Gem stihla opět něco namítnout, do místnosti vešla Emoty. Takhle klidnou už ji dlouho nikdo neviděl. Ještě včera tu hystericky běhala po pokoji a brečela. Svým smutkem a zoufalostí již několik dní ovlivňovala Osobnosti kolem sebe. Teď však působila naprosto smířeně až apaticky. S klidem přešla do výrazně větší části pokoje, která momentálně patřila Gem a aniž by si všímala okolí, posadila se do tureckého sedu na podlahu.
" Kde je ta Racio?" zeptala se podrážděně Gem spíše pro sebe.
Přičemž prakticky vzápětí se dveře opět otevřely a vešla rozumně vyhlížející Racio.
"Tak co, máš už všechno připravené?" vyjela na ní podrážděně už ve dveřích Gem a zapálila si další cigaretu.
"Téměř…" dávala si načas Racio a přemoudřele se zakoukala do tlustého bloku, ve kterém měla poznámky.
"Téměř…" odfrkla si Gem a sjela Racio tázavým pohledem. "Co místo?"
"Patosy napadlo, že bychom to mohly udělat na tom mostě, na kterém jsme se poprvé milovaly s P." vzhlédla od bloku Racio a z hlasu jí byl cítit mírný despekt k názorům její sestry, která most vybrala čistě jen z touhy po patetickém gestu.
Gem evidentně informace zaujala. Již trochu klidněji si potáhla z dohasínajícího cigára a snažila se nereagovat na Inino pohrdavé uchechtnutí z kouta pokoje ani na zavrzání postele, které způsobila pobledlá, již takřka neviditelná Libidy, která se náhle probrala při vzpomínkách, vyvolaných slovy Racio. Gem se při pohledu na ztrácející se stín v peřinách neubránila lítosti. Bylo tomu už dávno, kdy Libidy jen v prádle tančívala místností, vrněla blahem a doslova rozsévala vzrušení.
"Pokračuj" pobídla Gem Racio, aby se odpoutala od vzpomínek.
Racio, evidentně potěšena zájmem Gem, pokračovala ve čtení svých poznámek "je to překvapivě i poměrně rozumný nápad… Je to hodně vysoko a je pod ním vysoce frekventovaná silnice, takže úspěch je takřka zaručen."
"Hmmmmm…." Spokojeně zamručela Gem. "A dál?" vyjela na Racio po chvíli, když se na delší dobu odmlčela. "Co ten dopis?"
Racio zalistovala v bloku. "Pracuje na něm Poezy s Patosy, ale chvíli to ještě potrvá"
Gem potřásla hlavou, i když nebylo úplně jasné, zda je to výraz souhlasu či nervozity. Až teď si uvědomila, že Poezy už dlouho neviděla. V posledních dnech byla stále doslova navěšená na uplakanou Emoty a s vervou jí vlastní si zapisovala do notýsku stále nové a nové zarmoucené verše. Ale od té doby, co se Emoty uklidnila, a jen apaticky pozorovala dění kolem sebe, se Poezy opět stáhla do sebe a stranila se společnosti ostatních Osobností.
"Můžu něco říct?" ozvalo se najednou plaše do napjatého ticha.
Gem se podívala za hláskem a uviděla v koutě místnosti u nohou Ini sedět Altruy. Vždycky měla tuhle tichou nesobeckou Osobnost ráda, ale v poslední době dávala výrazně přednost průbojnější Egoy. Nemohla si pomoct, ale Altruy vyčítala, že v dané situaci jsou právě kvůli ní, takže ji docela naštvalo, že se vůbec opovažuje vyrušovat zrovna teď. Nedokázala však na ní být opravdu zlá.
"No…" kývla na Altruy Gem a opět si zapálila.
"A co mamka? A sestra? A co holky? Neměly bychom myslet taky na ně? Zničí je to, ublíží jim to…" nabírala na síle Altruy a začínala se zvedat ze sedu. " a P. si to bude vyčítat a víme, že to není jen jeho vina a…"
"Tak dost!" zavrčela nevrle Egoy, při vyslovení jeho jména.
Gem se překvapivě ohlédla, protože si nevšimla, kdy vůbec Egoy přišla. Každopádně teď tu byla, stála na její straně pokoje a nevraživě koukala na Altruy.
"On nám ublížil a my teď musíme myslet hlavně na sebe, my jsme důležité!" vztekala se Egoy, přičemž musela i zvýšit hlas, protože Emoty, začala plakat, i když poměrně tiše.
"A to že nás zabijete je řešení?" nevydržela to už Ini a postavila se. "Vzpamatuj se, Gem! A vy všichni, co jste se nechali oblbnout, taky! Jo, ublížil nám, ale smrt přece není řešení!"
"Není? A máš nějaké jiné řešení?" vstoupila do toho ironicky Racio, která většinou stála na straně Ini, ale události posledních dnů ji změnily. "Napadá tě, co bychom mohly dělat jiného? Napadá tě jiné řešení než to přestat prodlužovat a skončit to? No??"
Nastalo hrobové ticho. Ini už takřka nebyla vidět. Doslova se ztrácela před očima.
Vždycky měla jiný názor než její sestra Gem, z čehož plynuly časté spory, ale tentokrát opravdu nevěděla, jak argumentovat a co říct. Nenapadalo ji žádné jiné řešení než to, co nabízela Gem a ostatní Osobnosti, které se díky událostem posledních dnů dostaly pod její vliv. Nevěděla si rady.
Ve chvíli, kdy si, byť jen v duchu, připustila, že má Gem pravdu a že jiné řešení momentálně opravdu neexistuje, začaly se její obrysy nadobro vytrácet.
Všechny osobnosti v místnosti strnuly. Viděly, že tohle je konec. Doteď se Gem a Ini vždycky střídaly. Věčně se hádaly. Každá si myslela, že má pravdu a nikdy žádná nesouhlasila s tou druhou. Tak to taky ale mělo být. Pokaždé byla silnější jiná, a tak se to udělalo podle ní. Teď to bylo poprvé jinak. Ini si připustila, že jiná možnost než ta, kterou nabízí Gem, neexistuje, a tak se před očima všech začala ztrácet. Až zmizela nadobro.
Všechny osobnosti v tu chvíli pochopily, že tohle je konec. Gem vyhrála. Zůstala tu sama bez své sestry, která poprvé neviděla jiné řešení, a tak to vzdala. Věděly, že se zmizením Ini se všechno mění. Věděly, že teď už se pojede přesně podle plánu.
Místo je vybrané. Poezy už dopisuje poslední řádky dopisu na rozloučenou a Ini už není schopná ničemu zabránit. Nikdo už nemůže zabránit poslednímu kroku do prázdna…
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Co byste udělali, kdybyste se nebáli?"
(S., Johnson, Kam se poděl můj sýr?)